Narozeniny pripadli už na středu a to byl výživný den. Starej ďábel z Vysočiny odevzdal legitku své straně a nový oranžový ďábel vydal knihu že by s ní jeden druhýho s milostí zabil..Jirka nám úžaně graduje a já na to musím čumět. Mé touhy přetáhnout Jirku mokrým potěhem po tváři dostali výživnější kontury. Vyšla ale také jiná kniha. Zase za tím byla Kristýna, ale co si budem povídat. Jeli sme do paláce Metro. Studio Najbrt slavilo 13 let své plodnosti a vydalo taky docela tlustou knihu, tentokrát však tak mazlivou, se škrábací obálkou a obsahem že bych plakal jak to ten Aleš Najbrt má krásně vymyšlený. Od počátků kdy si vylepoval Brabhamy do sešitků až po současnost. Na úvod zacvičil s knihou přizvaný kulturista s kategorie nad 50 let a profesionálně se stříbrno bilou knihou zapozoval. Na přebalu se skvěl nápis Life, happiness, surprise. Všichni kolem měli vodorovné proužky, a vůbec tam ten design čučel každýmu z trenýrek, jen Aleš měl proužek svislý a každý ho tak mohl poznat. Aleše mám rád,,samozřejmě jen jako pozorovatel, ale je miloučký i naživo,,,hezky se mi do knihy podepsal a pozdeji kdyz jeste dorazila kamarádka z Holešova, dokreslil pod jejím tlakem i dort, že sem měl ty narozeniny. Pili sem to dobré víno a cuketové chlebíčky a ráno nám nebylo zas tak blbě.
Ale s knihou Studia NAjbrt sem provalel celou noc…tak lahodbě se to četlo, zvlast kdyz clovek se otira v podobne profesi, ocení krátké komentáře k vyobrazenym projektum, dozvi se o myslenkovych postupech klientu, ktere jsou jednou k uzoufani a jindy nechaji premysleni na vas. Zaznam rozhovoru s reziserkou Chytilovou vas rozhodně pobavi.Ale koment Alana Záruby je spravedlivý ke všem a nepostrádá humor, obdobně jako úvodní velký rozhovor s Nanoru. Je tam skoro každý atom alešovy roztodivné osobnosti performera, sportovce a sefa etablovaneho studia. Vsichni v Jamcafe behem krestu byli takova uzasna rodinka, jaka se v jinych reklamnich studiich nevidi.. A ja sem mohl mit pocit jako 29-lety chlapecek co vidi svou ikonu.. Ikdyž tak intenzivní jako láska k Lence |Filipové v deviti letech to asi nebude,,,modlil sem se k ni na luzku,,,vlasy mela prozarene zadnim svetlem,,,vsak to zname. Z Aleše bych se ale taky dal na modlení,,zase nakopl moji trvalou nechut a lenost neco podnikat, ktera je snad v tomhle meste zakleta..Aspon pro me. Je to kniha pro radost i pro život a rozhodně zajimavy pocin i pro ctenare mimo tuto sferu..Najbrtovy zakazky chte nechte zna kazdy a ted je moznost se dozvedet jak lehce či huře vznikali.. Vsichni přece milujeme knihy s navodem jak na to )) Taky pořád sháním Perecov Zivot, návod k pouziti,….ne ze bych si od toho neco sliboval,,,ale prece,,byl to dobrej žid co sakra dobře psal a taky byl matematik a užasně si hrál…No,,,tyhle lidi musíte milovat.
Je to jako ze Standou ze Zlina u kterýho sem dělal ve studiu děvku pro všechno. Dones sem mu odpoledni lahev Fernetu. Sedel za stolem a chtel mi neco ukazat na nakresu. Radio hralo. Vtom zařval: Kurvaaa, vypnětete to radio..ten Colins me tak sere!!………………my: a proč?………….Standa: Sere mě jak dobře zpívá.
Tak zas někdy.L.